NESPAVOST

RÝMY

ptáci, co se vrací
z konce světa
(s) koncem zimy
zpívají mi, mýmu kraji
(s) koncem léta
odlétají

Noční nespavost přináší i útržky starších a ještě starších básniček. Probuzený pud sebezáchovy mi velí zapisovat i "nové" myšlenky. Bráním se únavou a ztrátou energie. Cyklisté drandí po lávce, zní to jak vzdechy masírované rolety, pronikající do ložnice i do pracovny. Podléhám nutkavé potřebě rýmovat, ale výsledky nestojí celkem za nic. Není to už, co bývalo. Vylovit ze změti myšlenek jedinou kloudnou...? Soustředit se na zachycení všech těch prchavých křivek rozvlněné hladiny mysli...? Nebo se ponořit pod hladinu... a klesat tam, kde vládne klid. Jenomže ty spodní proudy by mohly mne někam odnést. Kam zaručeně nechci? Dnes po ranní procházce hraje mi v hlavě lidová: Když jsem já ty koně pásal, přišla na mě dřímota...

Na nové adrese

V restauraci U vrtule
dneska nikdo nesedí.
Všechno to šlo do prdele.
Vrchní, pípa, sousedi.
Až zas přijde velká voda,
ať mne také odnese.
Nebude to žádná škoda,
spát na nové adrese.


Napsal jsem si sám pro sebe po povodních v roce 2002. Několik let se s několika lety sešlo a jsme tu. Zas na nové adrese. A s naším Matýskem k tomu. Co všechno tu spolu ještě natropíme, se teprve uvidí.