RÝMY
ptáci, co se vrací
z konce světa
(s) koncem zimy
zpívají mi, mýmu kraji
(s) koncem léta
odlétají
Noční nespavost přináší i útržky starších a ještě starších básniček. Probuzený pud sebezáchovy mi velí zapisovat i "nové" myšlenky. Bráním se únavou a ztrátou energie. Cyklisté drandí po lávce, zní to jak vzdechy masírované rolety, pronikající do ložnice i do pracovny. Podléhám nutkavé potřebě rýmovat, ale výsledky nestojí celkem za nic. Není to už, co bývalo. Vylovit ze změti myšlenek jedinou kloudnou...? Soustředit se na zachycení všech těch prchavých křivek rozvlněné hladiny mysli...? Nebo se ponořit pod hladinu... a klesat tam, kde vládne klid. Jenomže ty spodní proudy by mohly mne někam odnést. Kam zaručeně nechci? Dnes po ranní procházce hraje mi v hlavě lidová: Když jsem já ty koně pásal, přišla na mě dřímota...
Žádné komentáře:
Okomentovat