..o tej větší neposlušnosti
(občanskej či jinej)
k zoufalejšímu kroku než je má
momentální DON (drobná občanská neposlušnost) jsme se s
Matýskem uchýlili v době, kdy jsme
po celoživotní všeobecné a zhruba
osmileté speciální (psychiatrické) péči oficiální medicíny,
dvou hospitalizacích v PLB a několika krátkodobých
hospitalizacích v RIAPSu i jinde (svépomoc)
byli uznáni invalidními bez nároku
na důchod
tehdy jsme se při střetnutí s drsnou
realitou důchodem nezaopatřeného invalidy rozhodli jakožto plně
invalidní tj. neplatní členové společnosti, neplatit nikomu a
nikde víc, než je nezbytně nutné
své rozhodnutí jsme důsledně
prosazovali zejména v prostředcích MHD a ČD, jejichž spoje jsme
byli nuceni využívat nejčastěji
v některých bohulibých institucích
(např. v Botanické zahradě, kde jsme byli nečekaně úspěšní)
a to je, pokud si vzpomínáme, asi tak
všechno
zažili jsme při tom spoustu
zajímavého i zaznamenání-hodného, což se nám ne vždy podařilo
(zaznamenat – poučné by jistě byly některé až dadaistické
scénky s revizory pražské MHD)
byli jsme mladí a neklidní, u konce
fyzických i psychických sil, a užívali jsme si to jako nikdy
předtím a nikdy potom
toto období skončilo opakovaným
přezkumem našeho zdravotního stavu
(peripetie, jimiž jsme k tomuto řešení
dospěli, zde líčit nebudu, na tzv. příslušných k tomu místech,
kde vysedávají i lidé pobírající mzdu za svoji práci, jsme
během nich nepochodili ani 1, slovy: ani jednou)
a pak i zpětným přiznáním vzniku
invalidity k roku 1998 s následnými komplikacemi při opětovném
zjišťování nároku na důchod (v té době přecházely
kompetence v této věci ze sociálních úřadů na úřady práce; i když to už si možná vymýšlím?)
(každopádně má moje žena z té
doby dvě zřejmě dodnes platná protichůdná rozhodnutí
kompetentních úředníků, doručená jí na základě jedné
podané žádosti o posudek zdravotního znevýhodnění, takže je a
zároveň není osobou zdravotně znevýhodněnou na trhu práce)
třešničku na dort jsem si pak
umístil sám: zpětně přiznaný (tři roky zpátky, něco přes
200 tisíc) důchod mi přišel na tou dobou již zrušený účet u
České spořitelny (kdo alespoň tuší, jak „pracuje psychotická
mysl“, ničemu se nediví). Jak jinak,
byl jsem to já (resp. já + všichni ti ve mně), kdo
vyplňoval příslušné formuláře a celou tu dobu (v nejrůznějších
stavech mysli) osobně jednal s příslušnými lékaři a úředníky.
Alespoň ke druhému přezkumu jsme s sebou pro sichr vzali i svého mladšího (tehdy
ještě zde žijícího) syna, jako morální oporu a svědka (naše
vnímání běžně vnímané reality bylo v té době stále ještě
poněkud narušené).
Takže to alespoň fouskem prožil a byl z toho taky jak v Jiříkově vidění.
Jenže dnes už nám o tom asi nic nepoví. Tak pokoj Tvé duši, chlapče milý. Bylo to s tebou fakt už k nevydržení. I proto ses odebral jinam. A pozdě je štkát nad mlékem zkyslým. Kam by tak člověk taky doštkal..? A koho to zajímá?
Ty moje patetický kecy? (Mně, přece.) K věci zas někdy jindy. (Pindy.)
--- --- --- --- ---
..matýsek vzkazuje, že Paco je větší fotr než my (10 ks), jenomže on ty svoje štěňátka živit muset nebude.. (taxme sem přidali reklamu.. a basta pasta! klikat na ni přece nikdo nemusí, že?)
--- --- --- --- ---
..matýsek vzkazuje, že Paco je větší fotr než my (10 ks), jenomže on ty svoje štěňátka živit muset nebude.. (taxme sem přidali reklamu.. a basta pasta! klikat na ni přece nikdo nemusí, že?)
Žádné komentáře:
Okomentovat