Po prvním veřejném vystoupení v Chocni. (A nočním odpočinku.) Dá-li se věřit snům a chápeme-li je trochu správně, dospěl náš Matýsek učňovského věku. A neučí se už (zaplať Pámbu) u nás a od nás. Má "svůj internát" a své mistry a nám nezbývá, než doufat, že ti svému řemeslu i naší mládeži rozumějí. Všichni ty kucí tam (jak sme je stihli poznat) sou docela milí a je s nima řeč. S náma už horší. Ale je. Aj na tej faře nás fčera přijali hezky.. a my se tam ve snu vrátili. To už se formální setkání proměnilo v neformální mejdlo. I mírně se hřešilo. Ne proti mravům, jen životospráva dostávala při tom trochu za uši. A plíce lačněly po svém doušku kouře. A že bylo na výběr! Takové hříchy ještě k našemu životu patří. Tož dobré (vy)učení, Matesu... (a budeme si psát; i za sebou jezdit. Vídat se. Neboj.)
A do toho všeho se nám ještě vrací KOLJA. A kruci.
Žádné komentáře:
Okomentovat