VODA

stéká z horských úbočí

Happy Trees

zesílená verze

Lietanie (už odšumené)

zesílená verze

a ještě jednou bez šumu.

Senior (už odšumený)

zesílená verze

a ještě jednou bez šumu.

Homesick poprvé, podruhé a potřetí

Homesic (převzatý Matýskem od Kings of Convenience)

poprvé,

podruhé

a potřetí.

Barevnej sen - pátek ráno

Barevnej sen - pátek ráno

Audio Recording on Monday afternoon - Hluchoněmej 3. pokus (12:30)

Audio Recording on Monday afternoon - Hluchoněmej 3. pokus (12:30)

dindiri

Takové jedno matýskovo labutí dindiri zas po čase vyšplouchlo z nás.

Tygří matka odpovídá čtenářům (13. leden, 2011)

Magazín Review zveřejnil (v sobotu) úryvek z nové knihy Amy Chua(ové) Bojový chorál Tygří matky. Článek nazvaný Proč jsou čínské matky lepší/nadřazené (“WhyChinese Mothers Are Superior,”) vyvolal značný ohlas, na wsj.com se objevilo více jak 4 000 komentářů a na Facebooku kolem 100 000. Níže přinášíme autorčiny odpovědi na dotazy čtenářů Journalu, kteří napsali na blog Tržiště nápadů (Ideas Market). (Jde o náš a Matýskovo společný překlad, originál zde.) 

Domníváte se, že přísné „východní“ rodičovství může dětem pomoci žít v dospělosti šťastně?
Jestliže dobře funguje, pak bezpochyby! A dobrým fungováním myslím to, když se vysoké očekávání pojí s láskou, porozuměním a rodičovskou účastí. Tento dar jsem dostala od rodičů a doufám, že jej předávám i svým dcerám. Sedmnáct let jsem také učila studenty práv, pocházející z nejrůznějších sociálních vrstev, a setkala se s mnoha studenty, vychovávanými drsným „imigrantským“ způsobem (rodiči z Pákistánu, Indie, Nigérie, Korey, Jamajky, Haiti, Íránu, Irska atd.), kteří prospívají stejně samostatně, odvážně, tvořivě, vesele a minimálně v mých očích stejně šťastně, jako ostatní. Vím ale také o lidech, vychovávaných „tvrdou rukou“ (v orig. „tough love“), kteří nejsou šťastní a své rodiče nesnášejí. Na rodičovství neexistuje jednoduchý návod, není žádný jediný správný přístup. Čínské rodičovství mimochodem nepovažuji za nadřazené, a to podtrhuji, ale já si je sama nevybrala. Nejlepší pravidlo, které mne napadá, je to, že v první řadě je na místě milovat a znát své dítě a soucítit s ním, ať už pocházíte odkudkoli. Z publikovaného úryvku to není zřejmé, ale moje nová kniha není o tom, jak (správně) vychovávat. Jsou to memoáry, příběh naší rodiny, její cesty dvěma kulturami a mé vlastní konečné mateřské proměny. Větší část té knihy je o mém rozhodnutí vzdát se přísného „čínského“ přístupu, poté, co se mu moje třináctiletá dcera vzepřela.

Mám 20ti měsíční děcko a článek se líbil mně i mému manželovi. Jak se to dá aplikovat na batole?
Když byly naše dcery v batolecím věku, nedělali jsme asi nic jinak, než patrně už děláte vy: Četli jsme s nimi obrázkové knížky, vodili je na procházky a na hřiště, skládali s nimi skládanky, zpívali písničky o abecedě a číslech a hlavně jsme se s nimi mazlili. Rozdíl bude asi jedině v tom, že já měla vždy alespoň na pět hodin denně chůvu nebo studenta, kteří s nimi mluvili mandarínsky, včetně víkendů, protože jsem chtěla, aby mé děti byly bilingvní. (Chtěla jsem, aby se moje děti učily od rodilých mluvčích, protože já mluvím jiným dialektem a nechtěla jsem jim předávat svůj příšerný akcent.)

Vaše metoda může zabírat u dětí s přirozeně vysokým IQ – vyžadovat ale takovou dokonalost od méně inteligentních dětí se zdá nefér a pošetilé. Vyžadovat od dětí píli (hard work) a vysoké nasazení je asi to nejlepší, co můžeme z filosofického hlediska dělat, ne? Co myslíte?
Pominu-li vtípky o jedničkách s hvězdičkou a zlatých medailích (většina mé knihy je čistá ironie, utahuji si v ní sama ze sebe), nevěřím, že známky či úspěchy jsou primárně tím, o co jde při „čínské“ výchově potomků. Alespoň v mém případě. Podle mně jde o to, pomoci svým dětem, aby byly co nejlepší – protože ony se obvykle podceňují. Jde o to, věřit svým dětem víc než kdokoli jiný – dokonce víc, než dokáží ony samy. Tahle zásada se dá uplatnit u každého dítěte, na jakékoli úrovni jeho schopností. Moje mladší setra Cindy má Downův syndrom a já si vybavuji svoji matku, která s ní trávila hodiny a hodiny tím, že ji učila zavazovat si tkaničky, probírala s ní násobilku a každý den s ní cvičila na piáno. Nikdo nečekal, že by Cindy získala doktorát! Moje matka z ní ale chtěla dostat to nejlepší – v rámci jejích možností. Moje sestra dnes pracuje ve Wal-Martu, má přítele a stále hraje na klavír – nejraději ze všeho pro kamarády. Máme s ní i s mámou báječný vztah a všichni ji milujeme takovou, jaká je.

Paní Chua(ová) jste šťastná dospělá? Když se ohlédnete za svým dětstvím, máte pocit, že bylo šťastné? Vzpomínáte na chvíle (pohody a) smíchu se svými rodiči? Nelitujete někdy, že jste nemohla chodit do baletu nebo na hudební konzervatoř?
Byla jsem vychovávána velmi přísnými – ale i velmi milujícími – čínskými imigranty a prožila jsem to nejkrásnější dětství! S rodiči jsme se smáli neustále – můj otec je skutečná osobnost a je velmi vtipný. Určitě jsem chtěla, aby mi dovolili dělat víc věcí! Často jsem si říkala, proč bych nemohla chodit do taneční školy nebo proč nemůžu jet na školní výlet? Na druhou stranu jsem si s rodinou opravdu užívala (a dodnes patří prázdniny s rodiči a sestrami k mým nejmilejším). Jak píšu v knize: „Když moji přátelé slyší historky z mého dětstvím, často mají dojem, že muselo být hrozné. To ale není vůbec pravda. V naší svérázné rodině jsem našla sílu a sebedůvěru. Začínali jsme společně jako outsideři, společně jsme objevovali Ameriku a stali se při tom Američany. Vzpomínám, že můj otec pracoval každý den do tří hodin ráno, tak zaujatě, že si ani nevšiml, když jsme vešli do místnosti. Také si ale vybavuji, s jakým nadšením nás bral třeba na tacos a do nejrůznějších stravovacích zařízení. A to nemluvím o sáňkování, lyžování, chytání krabů (crabbing) a kempování. Vzpomínám si na kluka ze základní školy, který na mne dělal výsměšné grimasy (jako že jsem ta šikmooká), kvůli tomu, jak jsem vyslovovala slovo „restaurace“. Tehdy jsem si umínila, že se zbavím svého čínského přízvuku. Vzpomínám si ale také na skautky, na hrátky s obručí (hula hoop), recitační soutěže, veřejné knihovny, na své vítězství v literární soutěži a na ten nezapomenutelný den, kdy moji rodiče získali občanství.
A ovšem, jsem šťastná dospělá. Jsem rozhodně aktivní, ctižádpostivá osoba (type A personality) stále zaměstnaná a o něco usilující. Povalování na pláži mi nic moc neříká. A za všechno jsem vděčná: za svoje chápající rodiče a sestry, za nejlepšího manžela na světě, báječné studenty, které ráda učím a ráda se s nimi vídám, a především za své dvě úžasné dcery.

Jaký máte nyní vztah s dcerami?
Báječný, nevyměnila bych ho za nic na světě. Určitě jsem i chybovala a lituji toho –  moje kniha je svým způsobem zpovědí dozrávající matky, a ona osoba, jejíž hlas zaznívá v úryvku uveřejněném Journalem, není stejnou osobou, jako je ta na konci knihy. Ve zkratce – dostala jsem svoji lekci, větší část knihy je o mém odklonu – i když jen částečném – od striktně imigrantského modelu (přístupu k výchově). Pokud bych to měla celé podstoupit znovu, dělala bych v podstatě totéž, jen s nějakými změnami. Netvrdím, že je to pro každého, a netvrdím ani, že je to lepší přístup. Na své dcery jsem ale opravdu hrdá a nejde jen o to, že si vedly dobře ve škole. Vyrostly z nich milé,  velkorysé, samostatné a osobité dívky. A co víc, mám pocit, že s oběma si moc dobře rozumím, což zaťukávám na dřevo.

KUTIL TIM, CO MĚL PO RUCE

matýsek by kutil rád, ale táta furt nemá      kdy
a když má kdy, tak zas nemá materiál
a když má materiál, tak nemá nářadí
a když má nářadí, tak nemá chuť
a když má chuť, tak už je moc

pozdě.. je noc a v noci se přece spí?
nebo nespí? poslední dobou se spí
(dospává) spíš ve dne, když to jde..        (kde a
                                                               jak
to jde)

..a výsledek naší ne tak dávné "manické" improvizace
na téma skříňový věšáček na župany:

(VLOŽIT OBR. ODKUD? SEM: neprošlo systémem)

(náhradní řešení: taky neprošlo)

...zůstane světu utajen. Což by Matýska dost mrzelo. Tak napodruhé:

obrázky

To máš tak, Matýsku...

...buďto se vzpamatujeme tak nějak všichni (jakože fšichňy, víš?), anebo jen někteří. To druhé zdá se pravděpodobnější. Víc už s tím asi neuděláme. Číst, psát, i počítat jakž takž umíme. Teď ještě naučit se trochu myslet. A na návrat do základního tábora, na ten si něčím připijeme. Voda by mohla stačit, co říkáš? A zaplať pámbu za ni.

SÍLA VAŠEHO SLOVA 29.2. 17:45-19:45 Brno :: .

V únoru jsme se i z finančních důvodů rozhodli vynechat jesenické konstelace a místo nich si zajet s Matýskem do Brna na přednášku: SÍLA VAŠEHO SLOVA (29.2. 17:45-19:45 Brno).

SEN

Dnes žádný blog Matýskovi nenapíšu. V depresi nepíšeme. Jen sedím a čučíme. Kolem sebe. Do sebe. A tak. Různě. Sen se nám zdál. K ránu. Možná ne úplně český, ale náš. Nevystupoval v něm žádný Okamura, pouze nám milé osoby, a říkaly nám (nám) nemilé věci. Oplatili jsme jim to hned a pak již potřetí v krátké době šli s nimi navštívit pražskou zoologickou zahradu. Mají tam zebry a žirafy... a zadní východ. Dobrý den.

Nepijme to (aspoň)

"BOJKOTUJTE výrobky firmy Karlovarské minerální prameny: vody Mattoni, Aquila, Magnesia, džus Granini, sirup Yo a ovocný nápoj pro děti Bimboo.

NENECHTE italskou rodinu Pasquale ze Švýcarska ničit jedinečnou stavební památku.

Kdo má obavu, že mu bude chybět hořčík z Magnesie (179 mg v 1 litru vody tj. 17,9 mg/1 decilitr), pak vězte, že v jakémkoli ovoci a zelenině je hořčík v průměru v množství 10 mg/100 g. Více špenát 80 mg a čočka 36 mg ve 100 g potraviny.

MYSLETE a žijte zdravě!" (napsal nick 1spade4 na www.youtube.com pod videem s "italsko-švýcarskou fackou za policejní asistence")

"Bojkotujte českou policii," chce se napsat Matýskovi, jenomže neví kam.

A co na to Český lev?

PROBLÉMY STÁŘÍ (kapitola XV)

..původně jsme si chtěli s Matýskem jen tupě přepsat úvod 2. části XV kapitoly z knížky o psychosomatice německého terapeuta R. Dahlkeho, ale když už jsme byli v tom, nedalo nám to a provedli jsme pár drobných úprav textu. (Nakl. Pragma je u nás vyhlášeno přímo brutální absencí jakékoli knižní redakce a zjevným nedostatkem alespoň základního projevu úcty k vlastnímu obsahu čtenářům předkládaných knih.)
A teď už ty

PROBLÉMY STÁŘÍ (kapitola XV)

(neboli

upravený výpisek) z části 2., nazvané:

Moderní válka s životními vzory

Začíná to už při porodu a pokračuje u dalšího velkého kroku lidského zrání – v pubertě. Uvážíme-li, že každý začátek už v malém zhušťuje (a předznamenává) další vývoj, není se čemu divit. Když se s nastávající pubertou probudí pudy ohlašující zahájení procesu dospívání, shoduje se společnost v jediném: že na to ještě nenastala „vhodná“ doba, pokud vůbec kdy nastane. 

Bez nezbytných (zasvěcujících) rituálů stojíme „přirozeně“ bezmocní vůči naléhavým potřebám růstu. Dospělí se jim pokoušejí čelit stále novými (a spolehlivě selhávajícími) vzdělávacími programy, dospívající pak všemožnými nebezpečnými, přitom však stejně neúspěšnými náhradními rituály.

Neproběhne-li puberta na duševní rovině, bude dospění celkově ohroženo a další nutný krok – odpoutání od rodičovského domu bude ještě problematičtější. Je příznačné, že pro špatné rodiče jsme vyhradili adjektivum „krkavčí“, přičemž krkavci svá mláďata (když jsou „zralá“) prostě vyhazují z hnízda, aby vedla svůj vlastní život.

Pravděpodobně bude zapotřebí ještě dlouhého času a mnoha vědeckých studií, abychom pochopili přirozenou „moudrost“ krkavců. Nemůžeme se tedy divit, že naše společnost je stále přestárlejší a přitom stále infantilnější (méně dospělá). Celá armáda psychoterapeutů žije z toho, že si hraje na pubertu s lidmi, kteří již „dospěli“ do krize středního věku. Každá nezvládnutá životní fáze tvoří „přirozenou“ základnu pro ztroskotání v další (následující) fázi. A každé pozdější zpracování je mnohem obtížnější, protože vhodné (okolní) prostředí (nezbytné pro zdárný duševní vývoj každého jedince) existuje právě jen v době přirozeně pro něj předem určené.

Po zpackaném porodu a nezvládnuté pubertě pak logicky narážíme na své (čím dál tím zřetelnější) meze i v tzv. krizi středního věku.

z knihy Nemoc jako řeč duše od Rüdigera Dahlkeho (Pragma, 2000)

1. otevřený dopis VZP (z ergo stránek)

Dobrý den,

dnes (29.3.2011) jsem při vyšetření MUDr. Janem Doskočilem v chirurgické ambulanci Polikliniky Choceň vyjádřil svoji neochotu hradit tzv. regulační poplatek ve výši 30,- Kč a tento zákonem stanovený poplatek jsem také neuhradil. Tzv. regulační poplatky odmítám hradit i nadále a vyhlašuji tímto drobnou občanskou neposlušnost.

Vzhledem k tomu, že jejich účel a smysl nebyl bývalým ministrem zdravotnictví uspokojivě objasněn ani před ústavním soudem, a jelikož v jedné televizní debatě označil bývalý mluvčí ministra zdravotnictví pan Cikrt tyto poplatky za symbolické, jsem ochoten tento i jakékoli další jemu podobné hradit toliko symbolicky, a to na kterékoli pobočce VZP, kdykoli se k tomu naskytne příležitost.

Děkuji za pochopení.

S veškerou úctou

Jiří Bryan, pojištěnec

(Z)OPAKOVÁNÍ (Z)OPAKOVANÉHO

Kdo jsme? - E(r)GO

...a proč raději (nic moc) nepodnikáme?

Reflex Na stojáka: Ministr školství neumí číst, psát a mluvit! | Reflex.cz

Reflex Na stojáka: Ministr školství neumí číst, psát a mluvit! | Reflex.cz

U ministrů je to v pořádku. A u nás, běžných ofčanů? U nás tak nějak v opřátku. Vis níže:

bla bla remix 2011

Pink Floyd High Hopes

high hopes s titulky na "matýskovo" overstreamu

otevřený dopis VZP (v pořadí 2.)

P.S. 


Psychiatrická ambulance té "mé paní doktorky" funguje jako nestátní zdravotnické zařízení od listopadu 2000, a od té doby má smlouvu s většinou zdravotních pojišťoven, kromě VZP (111), a MV (211) - tyto dvě pojišťovny navázání smlouvy zamítly. Metal Alianc (217) vypověděla smlouvu bez udání důvodu asi před rokem - po 10ti letech spolupráce. Paní doktorka opakovaně žádala VZP o změnu - o navázání smluvního vztahu, už z toho důvodu, že její ambulance prostě existuje a funguje. Nestalo se nic.


Vážená VZP, 

obracím se na Tebe tímto otevřeným dopisem jako Tvůj nespokojený klient. Jde mi o toto:

Jsem diagnostikovaný psychiatrický pacient s dg. schizoafektivní porucha, t.č. v invalidním důchodu. Po zhruba 12ti letech tápání jsem našel dostupnou lékařku-psychiatra, pracujícího způsobem pro mne přínosným. (V tuto chvíli mi nejde o pouhé zlepšení či zkvalitnění lékařské péče, ale o zásadní změnu v přístupu k ní.) Ty (moje pojišťovna) však s touto lékařkou v tuto chvíli nemáš uzavřenou smlouvu. Mohl bych se sice přehlásit jinam, ale

podle jakési novelizace prý - stihnu-li to do června t.r. - budu na převedení čekat asi rok.. a přehlásím-li se až po červnu 2012, bude to trvat ještě déle. 

Nemáš (podobně jako já) dojem, že takový zákon je vůči pacientům a Tvým klientům diskriminační (pokud vím, dřív šlo provést změnu snad do tří měsíců a ne dřív, jak po roce) a v rozporu s jejich právem na svobodnou volbu lékaře? Mohla bys i Ty v tomto směru vyvinout nějaký tlak na příslušná místa (sněmovnu, ministerstvo zdravotnictví) aby se zákon změnil ve prospěch pacientů (t.j. přizpůsobil jejich potřebám)? Případně mi vysvětlit, jaký je účel takových zákonů? 

Mohla bys dále (i v zájmu mého zdraví) co nejdříve (nejlépe již během února t.r.) uzavřít smlouvu o hrazení péče s lékařkou, jejíž služby v tuto chvíli nemohu z finančních důvodů využívat, neboť můj důchod na to skutečně nestačí? Tebou hrazená péče (psychofarmaka, dobrovolná i nucená hospitalizace, lázně) je mi už víceméně k ničemu, pokud dokonce přímo neohrožuje mé duševní i fyzické zdraví, jak se ukázalo během mé více než desetileté zkušenosti s Tebou hrazenými lékařskými úkony v oblasti duševního zdraví.

Předem Ti děkuji za pozornost i rychlou a smysluplnou reakci.

Tvůj silně nespokojený klient

Jiří Bryan

K DEBATĚ O HOVNU

‎Návrh na konstruktivní řešení (jde-li nám vskutku o HOVNO), který zajisté zapadne: spojit 


se  "pejskaři s nepejskaři" a vyzvat radnice a magistráty (namísto k pokutování laxních 


pejskařů) kupíkladu ku:


řízenému odběru HOVEN - jakožto cenné suroviny. Řádně zkompostované lejno jest ideálním 


hnojivem, využít dá se i jako zdroj bioplynu pro umělé osvětlení parků - luceren, napojených 


přímo na speciální kontejnery (vyzkoušeno, tuším v někde v Anglii). Nevím, co děje se s psími 


výkaly, vhozenými v pytlících do stávajících sběrných košů. Ani kam putují. "Zlikviduje se 


vhozením" píše se na koších v Praze (či něco podobného). O čemž silně pochybuji. Veškerá 


HOVNA jsou... 


cennou (i když dosud nedoceněnou) surovinou, kterou stále tupě splachujeme do odpadních 


vod a zasíráme tak svět. Náš vlastní. Proměna hoven ve využitelnou surovinu přitom není tak 


těžká, natož neproveditelná. Nuže?

OPAKOVÁNÍ III

Obnovení stromu života

(překlad)

Předmluva: Na níže vložený text, týkající se Mayského kalendáře a Stromu života jsem narazil ve chvíli, kdy už se mi nejevil aktuálním, a dlouho jsem proto odkládal svůj pokus o jeho převod do češtiny. Nakonec jsem přece začal, ale brzy mi došly síly. Začátkem září jsem si pak objednal další Callemanovu knihu v domnění, že odloženým textem už se nebudu (muset) zabývat. Předevčírem (zatímco kniha ne a ne přijít) jsem na něj náhodou narazil na flešce a včera večer se přinutil překlad (je to pár odstavců) dokončit. Dnes přišla SMS z knihkupectví, že kniha je připravena k vyzvednutí. Abych se v lázních nenudil?   

(originál zde)

Téměř všechny prastaré kultury považovaly čtyři hlavní světové strany za posvátné. Tyto čtyři světové strany hrály od počátků času významnou roli v procesu tvoření naší planety a vývoje vědomí. Mnoho národů po celém světě proto zcela přirozeně pořádalo obřady k uctění těchto čtyř světových stran. Čtyřem světovým stranám se přisuzovaly různé duchovní kvality a často byly symbolizovány strážným andělem, jak popisuje např. Kniha zjevení. Mnoho tradic, včetně mayské, jasně ukazuje, že čtyři strany (případně šest, přidá-li se i spodní a vrchní) vycházejí ze Stromu života. Strom života, známý z nejrozšířenějších dávných mýtů, byl považován za střed všech čtyř světových stran. Příklady seskupení světových stran kolem středu nalezneme v západním medicínském kruhu nebo ve východních mandalách.

V moderní době se znalosti o Stromu života a čtyřech posvátných směrech vytratily a byly nahrazeny čistě kvantitativním GPS systémem. Zatímco moderní člověk si je vědom kupříkladu kulturních rozdílů mezi Východem a Západem, jen zřídka tu vidí souvislost se Stromem života. Mnoho lidí tak ztratilo citlivost vůči posunu energií času a vůči tomu, jak ovlivňují vývoj lidstva. Pouze některé domorodé kultury uchovaly tradici duchovních kvalit čtyř světových stran. A přece se v Knize zjevení popisuje zrození nového světa na konci času, v jehož středu bude Strom (dřevo) života sytit jeho obyvatele po celý rok. Možná jsme právě nyní svědky počínajícího návratu tohoto Stromu života také v pop-kultuře, jako např. ve filmu Avatar.

Co je tedy onen Strom života? Těžko uvěřit, že fenomén, uctívaný téměř ve všech tradicích po celém světě, by měl být pouhým mýtem či symbolem. Je zřejmé, že musí být nějak reálně podložen. Podle mého přesvědčení jde o éterickou trojrozměrnou konstrukci, z níž vycházejí všechny energie tvořící tento vesmír. Přitom nezůstává pouze u jednoho Stromu života. Spíše jde o jakési do sebe vnořené, hierarchicky uspořádané hologramy, projevující se v mnoha vzájemně propojených úrovních vesmíru, jež spolu rezonují na základě známého principu „jak nahoře-tak dole“. Nejvyšší úrovní je Kosmos, označovaný u Mayů za Srdce nebes, druhou, nižší úrovní je galaxie, třetí sluneční systém, čtvrtou Země, pátou lidské bytosti (a další organismy), a tak můžeme pokračovat až na úroveň elementárních částic. Každá z těchto rovin má svoji středovou osu – Strom života – umístěnou uprostřed komplexní energetické mřížky (systému větví). Na zemské úrovni je touto osou polární osa a jelikož energie Mayského kalendáře ovlivňují nás všechny prostřednictvím rezonance s polaritami vytvářenými Stromem života, je třeba se připravit na spuštění deváté vlny. K tomu by mohlo pomoci i obřadné obnovení Stromu života, v naší kultuře po staletí zapomenutého.

Naše planeta a její obyvatelé jsou tu díky působení polarizovaných energií, vycházejících ze Stromu života. Totéž se dá říct o nerovnováze mezi mužským a ženským prvkem, která se projevuje posledních 5 000 let. Nikoli náhodou hraje Strom života zásadní roli v biblickém pojetí stvoření světa, v příběhu o vyhnání z Ráje a následném oddělení pohlaví. Mayský kalendář založený na posunech polarit Stromu života nás upozorňuje, že tato nerovnováha se nyní vyvažuje a má vyústit ve sjednocené vědomí, bude-li naše rezonance se Stromem života dostatečně silná. Tyto polarity se projevují v několika na sebe kolmých rovinách. Jednou z nich je rovníková plocha, oddělující severní a jižní polokouli, další prochází Berlínem, Římem a Kapským městem a odděluje západní a východní polokouli planety a třetí rovina prochází Washingtonem DC a odděluje přední (Tichomoří) a zadní (Evropa/Afrika) stranu planety. Působením jin-jangových polarit vycházejících ze Stromu života se z naší planety stalo něco jako globální mozek, jehož západní polokoule odpovídá levé mozkové hemisféře a východní polokoule pravé mozkové hemisféře.

V ideálním případě by mělo obřadné obnovení planetárního Stromu života proběhnout na obou zemských pólech, což z praktických důvodů nepřipadá v úvahu. Sever a Jih proto zastoupí Skandinávie a Jižní Afrika, kde proběhnou obřadní shromáždění. Ta budou doplněna dalšími obřady na Západě v Guatemale a v Singapuru a v Bali na Východě. Všech těchto obřadů se zúčastní zástupci těch kultur, v nichž je chápání posvátnosti čtyř světových stran stále živé (na Severu Laponci, na Východě Číňané a Indové, na Jihu Křováci a na Západě Mayové). 18. července (2010) v 7:00 (tichomořský čas, další časová pásma viz odkaz) budou mít obyvatelé celé planety možnost připojit se k těmto shromážděním na uzlových místech v celosvětově synchronizovaném obřadu. Jakkoli podrobnosti budou záležet na jednotlivých lokalitách, je záhodno, aby část obřadu byla zaměřena na obnovení Stromu života a posílení vztahu všech účastníků s tímto tvůrčím zdrojem. Druhá část se může týkat sjednocení energií a obyvatel všech čtyř světových stran.

Celoplanetární Konvergence (sbližování) vědomí je něco jako základní tábor před výstupem na devátou vlnu. Než začneme, je třeba se ujistit, že jsme připraveni. To platí i pro obřady Posvátných směrů. Jakmile bude 9. března 2011 spuštěna devátá vlna mayského kalendáře, projeví se nové vibrační frekvence a nová polarita vědomí Stromu života, na něž je třeba se připravit. Konvergence vědomí má smysl pro ty, kdo chtějí být spolutvůrci Božího plánu, a proto dny 17. a 18. července jsou pouze počátkem cesty, vedoucí k jednotnému vědomí. Obnovení planetárního Stromu života při tom hraje významnou úlohu. (přejít na odkaz) 

ARCHIV SBLOGU

resp. toho, co podařilo se z něj zazálohovat (v posledních cca 14ti dnech jsem už na zálohování rezignoval)

ARCHIV

v 6.. totiž v 5.30

Po prvním veřejném vystoupení v Chocni. (A nočním odpočinku.) Dá-li se věřit snům a chápeme-li je trochu správně, dospěl náš Matýsek učňovského věku. A neučí se už (zaplať Pámbu) u nás a od nás. Má "svůj internát" a své mistry a nám nezbývá, než doufat, že ti svému řemeslu i naší mládeži rozumějí. Všichni ty kucí tam (jak sme je stihli poznat) sou docela milí a je s nima řeč. S náma už horší. Ale je. Aj na tej faře nás fčera přijali hezky.. a my se tam ve snu vrátili. To už se formální setkání proměnilo v neformální mejdlo. I mírně se hřešilo. Ne proti mravům, jen životospráva dostávala při tom trochu za uši. A plíce lačněly po svém doušku kouře. A že bylo na výběr! Takové hříchy ještě k našemu životu patří. Tož dobré (vy)učení, Matesu... (a budeme si psát; i za sebou jezdit. Vídat se. Neboj.)

A do toho všeho se nám ještě vrací KOLJA. A kruci.

šotek v akci

O em?

(po srazu)

Hm ve jmel. Vzduch tetel se.

Jablka, oechy jsou vmse,

pod ubrus strkm jet drobn.

J nesml. Jen a si zobne

den, svtlo, kotou. Jeho ze.

(Dotkat lstek kalende.

Dotikat spolu shodinami.)

Za okennm sklem, tam je venku.

Tady je uvnit. Tady sm se.

A je to pravd nepodobn,

tel se jmel, vzduchem hm se.

Nechvm svoji navtvenku

na stole. Hm. Zas pjdu pky.

Akoli dvno ml jsem viset.

Původní verze pro 5 bývalých spolužaček:

O čem?

(po srazu)

Hřmí ve jmelí. Vzduch tetelí se.

Jablka, ořechy jsou v míse,

pod ubrus strkám ještě drobné.

Já nesmělý. Jen ať si zobne

den, světlo, kotouč. Jeho záře.

(Dotýkat lístek kalendáře.

Dotikat spolu s hodinami.)

Za okenním sklem, tam je venku.

Tady je uvnitř. Tady smí se.

Ač je to pravdě nepodobné,

telí se jmelí, vzduchem hřmí se.

Nechávám svoji navštívenku

na stole. Hm. Zas půjdu pěšky.

Ačkoli dávno měl jsem viset.

LÁKAVÁ NABÍDKA

Vážený pane Stránský,

nic proti Vaší nabídce, vypadá zajímavě. jen bych rád věděl, kterak
jste přišel k mé mailové adrese, neb nemám dojem, že bychom se
osobně znali. Děkuji za odpověď.

S přáním hezkého dne

Jiří Bryan

Vážený pane Bryan,

osobně se neznáme, ale budeme mít společnou kamarádku či kamaráda, kteří mi
poslali mail, kde byla i Vaše mailová adresa. Mým přáním je, aby se i
kamarádi mých kamarádů měli dobře.

Srdečně zdravím a přeji krásný večer.

Otto Stránský

Děkuji za odpověď, pane Stránský. Víte, tohle mi právě celou tu akci znedůvěryhodňuje. Kdosi, koho vydáváte za mého kamaráda či kamarádku (netuším, kdo by to mohl být), Vám bez mého vědomí předal moji e-mailovou adresu.. a takhle se podle mého přesvědčení kamarád nechová. Právě z tohoto důvodu nebudu věc dále zkoumat a zřejmě se k nabízené akci ani nepřidám. Děkuji za pochopení

J.B.

(nabídka se týkala internetové aktivity s názvem WAZZUB)

WAZZUB REVIEW na stránkách behindmlm.com

"WAZZUBBLOG" CZECH TEAM (what´s up)

A ŠANCE PRO TY, KDO TOMU VŠEMU TAK NĚJAK VĚŘÍ A NEMAJÍ S TÍM PROBLÉM

PROTECT IP - rychlovka

PROTECT IP / SOPA Breaks The Internet from Fight for the Future on Vimeo.

Tak prej sme na chvíli zachránili svět internetu a jeho svobodu. Hurá.

OPAKOVÁNÍ II

SLAVNÉ MÁJOVÉ DNY a VÝMĚNA OP

od uživatele Jiří Bryan dne 16. září 2011 v 8:35

aneb jak psal pan Werich pohádku

„...města a domy lidmi postavené obsahují hanbu a neřesti...“

z lit. odkazu arabského středověku

(...středa ráno: naklepal jsem první „povídku“ a vypláchnul si kušnu průtahovou borovičkou. Půjdeme do lesa...)

Jak psal pan Werich pohádku 1

Jednoho dne... co jednoho dne, jednoho krásného dne... a co jednoho krásného dne, jednoho krásného dne po jedné báječné noci a jednom skvělém večeru si pan Werich sedl ke stolku a jal se psáti pohádku. Pan Werich rád psával pohádky. Pan Werich vůbec... a co pan Werich, pořád? Víte co? Toho pana si už jednou odpustíme a budeme psát prostě Werich.Snad každý ví, že pan Werich... teda Werich, že nebyl pan. Byl Jan jménem křestním (jestli ho vůbec někdy křestili, to já nevím) nebo také prvním (jménem), jak říká se v Anglii. Byl tedy Jan a to nikoli, prosím, za chrta. Dán, jak se říká. (Jan Werich nebyl Dán. Ani Holanďan.) Byl Čech a když pil, pil jako Čech... když jedl... si pochutnával. Bylo to na něm vidět. A tenhle Werich Jan jednoho dne usedl ke stolku... a zbytek už znáte.

(...hokej v barvách – čtyřbarevná tužka: černou vést zápis, modrou psát, červenou zdůrazňovat a zelenou jásat; už komunisté mátli, když hovořili o protispolečenských postojích... kdo kritizuje systém, nevystupuje proti společnosti, ale pro ni!)

Jak psal Werich pohádku 2

Jednou psal Werich pohádku. Chvíli sedí a píše, chvíli zas čeká, co ho napadne. Jak tak sedí a čeká, vrhne se na něj (spisovatel) Danil Charms a začne ho šťouchat do oka. Totiž do žeber. „Neblbni,“ brání se Werich, „dyť mě to děsně šimrá!“

Jenomže Charms ho vůbec neposlouchá. Slyší ho, ale je mu to fuk.

Werich se kroutí, poskakuje na židli a uchichtává se: „He-he, hi-hi!“ Těší se, že se z toho vyklube nějaká povedená taškařice, ale Charmse už to přestává bavit. Ještě ho párkrát dloubne, pak smekne čapku, uctivě se ukloní a začne žadonit: „Nebyl by aspoň drobáček, vašnosto?“

„Nebyl, protože tys mne nedošimral!“ dí nespokojeně Werich, vstane a nakopne předkloněného Charmse do čelisti. Má ale papuče a ukopne si při tom palec.

„Sakra!“ sakruje Werich. „Zatracenej Charms!“

Charms zatím sbírá s podlahy ukopnutou čelist, chvatně si ji nasazuje a zahanbeně se odplíží. Dobře mu tak. To má za to, že nedošimral veterána české literatury.

(...před obědem na matrice a na policii, mám prý nosit průkaz a nevyvolávat střety; procházím parčíkem s pergolami, čtu si komunistickou vývěsku: ministr prý vyvolává falešný dojem, že postižení zneužívají dávky a příspěvky... v duchu prožívám poslední dny německého vojáka, který již v míru (nikoli hlubokém) střílí z nějaké půdy po hrajících si dětech a při zatčení Rudými gardistyfreneticky hajluje... Ve Stromovce (pražské) zase stříleli Němci z křoví. V pohraničí pak přes hranice „kradli“ dobytek (ten, co tu nechali) a stříleli do oken (už ne svých) domů... někdo halt porážku neunese, zvlášť není-li jasné, kdo a co vlastně prohrál...)

pozn.: freneticky - slovo doplněno 17.1.2012 (frenezie - třeštění, ze střlat. phrenesis z řec frenesis od fren - bránice (srdeční), ale i rozum; frenetický (potlesk) - bouřlivý.. u mne frenetický = v tomto případě zuřivý)

Jak psal Werich pohádku 3

Jednou psal Werich pohádku a napadl ho virus. Werichovi se nechtělo vstávat, jenom se tak oháněl plácačkou a myslel si, že to bude stačit. Sedí, ohání se plácačkou a druhou rukou píše. Jenomže tenhleten virus se nedal odehnat, zakousl se mu do zátylku a už se nepustil. Werich sedí, jednou rukou si drbe zátylek, druhou rukou píše. Má už s takovými viry svoje zkušenosti a pořád ještě si myslí, že to bude stačit. Jenomže, řekněte sami, jak může takové psaní se zavirovaným zátylkem vypadat? Na kočku je to, a Werich to dobře ví. Psát ale nepřestane.

Po očku sleduje skleněnou výplň dveří do parádního pokoje, ve které se matně odráží jeho napadený zátylek, jestli tam třeba náhodou něco neuvidí... A skutečně, zpočátku nezřetelně, ale pak už zcela jasně vidí, že to není žádný virus, co se mu zakusuje do zátylku. Je to ruský spisovatel Danil Charms a hryže přímo ukrutně.

„No páni!“ myslí si šokovaný Werich. Tohle totiž nečekal. „Kouknou, Charmsi,“ povídá, když se trochu vzpamatuje, „přestanou blbnout a pustěj se, dyť tohle nemá žádnou cenu.

„Což o to,“ zamyslí se Charms, „já bych se klidně i pustil, ale dneska už máme demokracii a ty mi nemáš co nařizovat. Budeme o tom hlasovat.“

„Dobře, tak kdo je pro, aby se Charms pustil? Já,“ povídá honem Werich. „Kdo je proti? Nikdo! Zdržel se někdo hlasování? Jeden. A je to,“ plácne se do stehen. „Tak už se můžeš pustit, Charmsi. Tak Charmsi, slyšíš mě? Charmsi, kde jsi?“ volá Werich a může si hlavu ukroutit, jak pátrá po zakousnutém Danilovi.

Jenže ten už se dávno pustil a uhání širou stepí zpátky do Moskvy, do svého přiděleného bytu, kde ho každou chvíli mají navštívit a zatknout dva příslušníci tajné policie. S příslušníky tajné policie neradno žertovat. Ti by mu dali, kdyby ho na udané adrese nezastihli.

(...ohřívám knedlíky v pařáku, až po druhém načichnutí mi dochází, že bez vody... paco na zahrádce... piju řezanýho primátora... je mi docela fajn... svítí sluníčko...)

„Žádné z mých děl nemá budoucnost.“

Bulgakov

(...vzdor předsevzetí dál sbírám, zatím ne přímo „odpadky“, ale drobné „užitné“ věci + kuličky a kroužky, těm obvykle neod-dolám. Pokusy o jakési uspořádání „sbírek“ resp. o něco systematičtější nakládání s novými přírůstky stále nedotažené. Zřetelné stahování předmětů v obýváku na střed! Zvykám si na novou „kartičku“ i na to, že úředně zůstávám Pražákem. Dám si chvilku rádia... unavený a v posteli.... pálí mne ledví a bolí loket – ten psací.)

-zasláno do bohnické lit. soutěže (Kouzelný klíč) a zveřejněno na FB v září 2011. 

Opakování I

ILUZE VYLÉČENÍ

aneb znovu o zmatení pojmů

Zaměřím se jen na jednu další (iluzi), ktrá je v naší společnosti všudypřítomná a která se mimořádně vhodně vztahuje k našemu tématu: iluzi vyléčení. Ano, k uzdravení někdy dochází a někdy může vypadat jako vyléčení, ale ve skutečnosti jde o velmi odlišný proces. Mé zotavení ze skoro smrtelného zápalu plic, kerý mě postihl, když mi bylo 47, je skoro povrchně zjednodušujícím příkladem. Po 17 dnech nemocniční hospitalizace, kdy jsem byl napojen na infuzi tří různých druhů antibiotik, jsem byl propuštěn na doléčení domů a v průběhu šesti týdnů se opět vrátil na přednáškové turné. Nebyl jsem tím, kým předtím, psychicky ani fyzicky. Psychicky jsem si uvědomoval (pozn. bloggera: názorný příklad pro současnou psychiatrii a psychologii typické záměny dvou zásadních pojmů - duše a mysli resp. vědomí), že jsem měl namále. Má léčebná kůra zarhnovala i to, že jsem byl nucen, poprvé v životě, přijmout a stanovit si pevné limity pro svůj do té doby nesmírně vyčerpávající program. Poprvé v životě jsem také trpěl astmatem, což byl jasný následek toho, co zápal plic provedl s mými průduškami. Teď, když odlétáme do Evropy, tvoří léky na astma část hromady léků, které si s sebou bereme - aby se vypořádávaly s následky nemoci, z níž jsem se údajně vyléčil před více než 20 lety.

M. Scott Peck, Odmítnutí duše, nakl. PRAGMA

Na části osobního příběhu jednoho z těch poctivějších a mně osobně velmi milých psychiatrů je zvlášť dobře patrná profesní slepota "medicinmana" západního střihu. Prostředkům, o kterých už ví, že neléčí, toliko potlačují příznaky nemoci, říká ze setrvačnosti léky. Poctivě míněnou výpovědí dokládá zmatení základních pojmů svého oboru: psyché - duše a frén - mysl, rozum. Nemůže za ně, takhkle spojené měli oba pojmy již staří Řekové, kteří umísťovali sídlo duše do prostoru bránice a srdce, a slovo frén znamenalo jak bránici, tak rozum-mysl. Centrum "myšlení" pak pro ně představovalo srdce. Ono duševní a rozumové pak zřejmě chápali a (při)jímali jako obsah dvou spojených nádob. Pro dnešní psychiatrii je typické, že veškeré možné duševní obsahy zatlačuje do stínu na úkor rozumových. S duší si totiž neví rady, nikdo ji nikdy neviděl. Rozum sice také ne, ale to v "racionálním" věku nikoho nezaráží. Rozum máme snad všichni, ne? Někdo více a někdo méně. Duši? 
(Zkuste říct někdy pošetile se chovajícímu Frantovi: "Ale no tak, Františku, měj přece duši." Schválně jestli vám ten oduševnělý tvor porozumí.)

(sblog, 09.06.2007 06:42 - osobní příběhy)

NEDĚLNÍ

KOMENTÁŘE K TITULKŮM NOVINEK NA SEZNAMU

Novomanžele zachránili 24 hodin po potopení lodi (dobrý začátek), 40 lidí stále chybí (komu?)

Až pětkrát vzroste letos v některých obcích daň z nemovitosti (čipera)

Maďarští extrémisté spálili demonstrativně vlajku EU, chtějí vystoupit (tak ať)

Nové mobily a tablety dovolí uživatelům procítit okolní svět (ty staré jim to zakazují?)

("šifrovaná" pozn. k barvám výstřižků - 2/3; s vysvětlivkou - na paletě barev, sytost tónu zdola a zprava v pořadí písmo, pozadí)

Unikátní mouchu se zlatým pozadím pojmenovali vědci po Beyoncé (co je to Beyoncé?)

shlédl a opravil: JiB
(..a poslyš, Jireku, možná by ses už měl přestat vymlouvat na Matýska, co řikáš?)

matýskovo slovníček ergonštiny

marie/mařena/máňa - mánie

po matraci - čerstvě/právě odpočatý
(sluníčka - pampelišky)

Afrika - území kolem pumpy u nádražního domu za železničním viaduktem, obývané a ovládané jistým Frikem (tohle je Matýskovo a Frika)



MĚSÍCE


LEDEN - KLIDEN (během stěhování z Mexika na Floridu)

--- --- --- --- ---
pozn.: muy temprano ráno (hodně brzy)

(ráno - ante meridiem,  mañana,  por la mañana , temprano - raný )

Kdo jsme? - E(r)GO

Naše stránky na webové zahradě nějakou dobu spaly. (Náš malý Kudykam najednou nevěděl, kudy kam. To bylo krátce po změně vzhledu služby webgarden, již jsme využívali v rámci našeho soukromého projektu "ZAHRADA DUŠE", k němuž nás přivedla naše práce pro o.s. VIDA. Místo zahrad/ničení jsme si ale začali stavět domek. A zahrada pomalu pustla.)
Kdo jsme? - E(r)GO

Růže a kříž

Každý z nás docházíme poznání pouze tak, že se poučujeme na svém vlastním místě, ve svém těle, skrze svoji karmu. Poučení a poznání toho druhého nám nepomůže. Pravdu a pravdivost poznání spatříme pouze vlastníma očima, ne očima toho druhého. Je to naše vlastní škola života.

Každý člověk se chová podle stavu svého srdce, nemůže jinak. Je nucený následovat vliv a směr svého duševního stavu. Skutečná šlechetnost byla vždy šlechetnost srdce. „Bůh hledí do srdce.“ „Nemůžete se postavit proti světu, ale musíte se postavit proti zlu, nacházejícímu se ve vašem (vlastním) systému,“ doplňuje velmistr Mezinárodní školy Zlatého Kříže s Růží. (to "vlastním" doplňujeme už my; ale můžeme snad vlastnit systém? škrtat už je - to vlastní - nebudeme, i když je nám to vlastní. To škrtání.)

(z Kontaktního dopisu)  

(Matýskovo) INZERÁT

Prodám SONY / za 3 BONY / 3 KUPONY / a 2 SLONY.

(Dík za příspěvek, i za POMOC, Matýsku. Jenomže ono je to CASIO, víš? TONE-BANK MT 750. A poškozené. Prý neopravitelně. Ulomila se mu jedna černá klapka. naše nejoblíbenější. Nejdotýkanější.)
(Takže daruješ? A komu? Abys pak zase nelitoval.)

OBRÁZEK - FOTO

(Nehledáš ty náhodou opraváře?)

JEŠTĚ PÁR ŘÁDEK..

..o tej větší neposlušnosti (občanskej či jinej)

k zoufalejšímu kroku než je má momentální DON (drobná občanská neposlušnost) jsme se s Matýskem uchýlili v době, kdy jsme

po celoživotní všeobecné a zhruba osmileté speciální (psychiatrické) péči oficiální medicíny, dvou hospitalizacích v PLB a několika krátkodobých hospitalizacích v RIAPSu i jinde (svépomoc)

byli uznáni invalidními bez nároku na důchod

tehdy jsme se při střetnutí s drsnou realitou důchodem nezaopatřeného invalidy rozhodli jakožto plně invalidní tj. neplatní členové společnosti, neplatit nikomu a nikde víc, než je nezbytně nutné

své rozhodnutí jsme důsledně prosazovali zejména v prostředcích MHD a ČD, jejichž spoje jsme byli nuceni využívat nejčastěji

v některých bohulibých institucích (např. v Botanické zahradě, kde jsme byli nečekaně úspěšní)

a to je, pokud si vzpomínáme, asi tak všechno

zažili jsme při tom spoustu zajímavého i zaznamenání-hodného, což se nám ne vždy podařilo (zaznamenat – poučné by jistě byly některé až dadaistické scénky s revizory pražské MHD)

byli jsme mladí a neklidní, u konce fyzických i psychických sil, a užívali jsme si to jako nikdy předtím a nikdy potom

toto období skončilo opakovaným přezkumem našeho zdravotního stavu

(peripetie, jimiž jsme k tomuto řešení dospěli, zde líčit nebudu, na tzv. příslušných k tomu místech, kde vysedávají i lidé pobírající mzdu za svoji práci, jsme během nich nepochodili ani 1, slovy: ani jednou)

a pak i zpětným přiznáním vzniku invalidity k roku 1998 s následnými komplikacemi při opětovném zjišťování nároku na důchod (v té době přecházely kompetence v této věci ze sociálních úřadů na úřady práce; i když to už si možná vymýšlím?)

(každopádně má moje žena z té doby dvě zřejmě dodnes platná protichůdná rozhodnutí kompetentních úředníků, doručená jí na základě jedné podané žádosti o posudek zdravotního znevýhodnění, takže je a zároveň není osobou zdravotně znevýhodněnou na trhu práce)

třešničku na dort jsem si pak umístil sám: zpětně přiznaný (tři roky zpátky, něco přes 200 tisíc) důchod mi přišel na tou dobou již zrušený účet u České spořitelny (kdo alespoň tuší, jak „pracuje psychotická mysl“, ničemu se nediví). Jak jinak,

byl jsem to já (resp. já + všichni ti ve mně), kdo vyplňoval příslušné formuláře a celou tu dobu (v nejrůznějších stavech mysli) osobně jednal s příslušnými lékaři a úředníky. Alespoň ke druhému přezkumu jsme s sebou pro sichr vzali i svého mladšího (tehdy ještě zde žijícího) syna, jako morální oporu a svědka (naše vnímání běžně vnímané reality bylo v té době stále ještě poněkud narušené).

Takže to alespoň fouskem prožil a byl z toho taky jak v Jiříkově vidění. 

Jenže dnes už nám o tom asi nic nepoví. Tak pokoj Tvé duši, chlapče milý. Bylo to s tebou fakt už k nevydržení. I proto ses odebral jinam.  A pozdě je štkát nad mlékem zkyslým. Kam by tak člověk taky doštkal..? A koho to zajímá? Ty moje patetický kecy? (Mně, přece.) K věci zas někdy jindy. (Pindy.)
--- --- --- --- ---
..matýsek vzkazuje, že Paco je větší fotr než my (10 ks), jenomže on ty svoje štěňátka živit muset nebude.. (taxme sem přidali reklamu.. a basta pasta! klikat na ni přece nikdo nemusí, že?)

UPOMÍNKA

UPOMÍNKA

V termínu od 14.11. - Vám Priessnitzovy léčebné a.s. Poskytly služby v celkové částce 2120,- - regulační poplatky , které byly vyúčtovány daňovým dokladem RTE-11008972 splatným dnem 31.12.2011.

Vzhledem k tomu, že do dnešního dne jsme neobdrželi úhradu za předmětné služby,

upomínáme

Vás tímto o vyrovnání dluhu a žádáme o provedení úhrady nejpozději do 30.1.2012.

Pokud do tohoto termínu úhradu dlužné částky neobdržíme, upozorňujeme Vás, že uplatníme u soudu návrh na vydání platebního rozkazu. Návrh přikládáme v příloze.

Věříme, že se soudním sporům vyhnete a dlužnou částku v náhradním termínu uhradíte.

Pokud došlo k pouhému nedorozumění a částka byla již zaslaná na náš účet, žádáme Vás o upřesnění data a způsobu úhrady pro dohledání platby.

V případě, že platba nebyla provedena, zašlete, prosím, výše uvedený nedoplatek na náš účet.

S pozdravem

Přijímací kancelář

(pozn. nešlo o nedorozumění, ale o projev tzv. drobné občanské neposlušnosti, které se - jak věřím - dopouštím v zájmu nás všech a pracovnici přijímací kanceláře jsem na to předem upozornil. Přesto jsem mohl do lázní nastoupit, poplatky ihned po nástupu odmítl zaplatit, upozornil pracovnice recepce, které peníze vybírají, že jde z mé strany o tzv. DON, aniž by mne za celou dobu pobytu kdokoli ze zaměstnanců ve věci tzv. regulačních poplatků kontaktoval. Místo toho mi byl při mém odjezdu znovu předložen účet, který jsem znovu odmítl (opět s upozorněním, že jde o DON) zaplatit. Tolik vše. Pracovnicím lázní to, zdá se, nestačí. Jakáž pomoc.) 

Kdo jsme? - E(r)GO

(dovolte nám stručně se představit)

Kdo jsme? - E(r)GO

převzato

odpoledne nákupy u Kubíka a v Tlapce; 2. pokus o přijetí do péče u pana doktora Štorka končí velice rychle: „co si přejete"..„na 2. pokus, pane doktore, přihlásit se k vám do péče".. „vy jste mi ještě nehodil ty papíry do schránky".. „já vám tam žádné házet nebudu"..„tak nashledanou.."..„na shledanou, tohle byl 2. pokus, pane doktore, dám vám ještě třetí"..„a pak co?"..„pak se na vás vykašlu.."  (pondělí 14.3.2011, převzato z hozapu / ergo.mypage.cz) 

Oznámení o zahájení řízení

Oznámení o zahájení řízení

(výpis)

Oznamujeme Vám, že na základě Oznámení přestupku PČR OOP Choceň, ze dne 12.5.2011, správní orgán Komise města Choceň k projednávání přestupků, tímto proti Vám zahajuje řízení pro přestupek proti občanskému soužití dle § 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, kdy uvedeného přestupku se dopustí ten kdo „neuposlechne výzvy úřední osoby při výkonu její pravomoci“ a dále pro přestupek proti občanskému soužití dle § 49 odst. 1 písm c). zákona o přestupcích kdy uvedeného přestupku se dopustí ten kdo „úmyslně naruší občanské soužití jiným hrubým jednáním“.

Těchto přestupků jste se měl dopustit tím, že jste dne 3.5.2011 v 10:25 hodin při kontrole prováděné hlídkou PČR OOP Choceň před ordinací MUDr. Štorka, který oznámil, že mu do ordinace neustále chodí neznámý muž, a chová se podivně, kdy jste na výzvu policie nepředložil žádný doklad totožnosti, a za účelem Vašeho ztotožnění bylo rozhodnuto o vašem předvedení, kdy při provádění hlásné služby DS PČR jste měl z místa i přes opětovné výzvy hlídky Policie ČR začít odcházet pryč. Z toho důvodu jste byl následně zajištěn.

Dále jste v přítomnosti hlídky Policie ČR měl MUDr. Štorkovi sdělit, že je „debil, že není psychiatr“.

Bude li v této věci nařízeno ústní jednání, budete s dostatečným předstihem předvolán(a).

- dle § 74 zákona o přestupcích koná správní orgán v prvním stupni o přestupku ústní jednání. V nepřítomnosti obviněného z přestupku lze věc projednat jen tehdy, jestliže se odmítne, ač byl řádně předvolán, se k projednání dostavit nebo se nedostaví bez náležité omluvy nebo důležitého důvodu.

(Pozn.: ..dle ústního sdělení tajemníka komise k projednávání přestupků bylo jednání zastaveno v prosinci 2011 za přítomnosti a souhlasu MUDr. Štorka. K nám, pokud vím, žádné předvolání nedorazilo. A kdyby i ano, byli bychom nejspíš v lázních.)

Pro upřesnění, nikoli na vysvětlenou: že já MUDr. Štorka také neznám, a že sice tvrdí, že je psychiatr, ale podle mne si na psychiatra jenom hraje a ve skutečnosti je to debil, jsem sděloval přivolané hlídce PČR, nikoli MUDr. Štorkovi. V tu chvíli jsem prožíval počáteční fázi (nijak dramatické, ale přeci jen) manické ataky, začínal jsem prochládat a za rohem u kina jsem měl stát nezamčený bicykl. A Matýsek, můj milovaný spratek resp. fracek, se důrazně hlásil o slovo. S radostí jsem mu je přenechal. Byl máj, měsíc upálených čarodějnic, milenecké lásky i květnového povstání. A kdoví čeho všeho ještě.